Terárium

Nejvhodnějším prostředím pro chov užovky je terá­rium, neboť v relativně uzavřeném prostoru můžeme zvířeti zajistit nejlepší podmínky pro další život v lid­ské péči. Hadí terárium musí být dokonale uzavře­né, neboť hadi se skutečně dokáží prosmýknout i tou nejmenší skulinkou, kterou byste náhodou opomně­li Samotný výběr terária potom směřujeme tak, aby nám velikostně i esteticky vyhovovalo, ale v každém případě musíme dbát na to, aby se dalo snadno ob­sluhovat. Ať již si vybereme jakýkoliv typ ubytování, základní požadavky se musí shodovat - tvar, velikost, umístění, větrání, teplota, světlo, vlhkost, rozčlenění vnitřního prostoru a snadná obsluha.

Tvar a velikost

I když v současné době můžete dát teráriu v podstatě jakýkoliv tvar (šestiboké i víceboké nebo kulaté atd.), nástěnné nebo rohové, v zásadě platí, že nejvhod­nějším a zároveň nejúčelnějším teráriem pro chov hada je klasický kvádr, v případě užovky červené po­stavený nikoliv na výšku, ale na délku. Dalším velmi důležitým hlediskem je velikost. Obvyk­lé představy o tom, že čím větší terárium živočichovi poskytneme, tím se v něm bude cítit lépe, jsou napro­sto chybné. Praxe ukazuje, že v menších teráriích, ale s rozmyslem účelně zařízených, zvíře prosperuje lépe, než na obrovské holé ploše, zvláště chceme-li hady chovat samostatně. Pravidlo, že „postýlka roste s dítě­tem", platí i v tomto případě. Hadí novorozené „tka­ničky" nelze umístit do terária pro dospělce, neboť se v něm budou špatně orientovat. Ani vy nebudete mít dokonalý přehled, kde se had nachází, a tudíž nad ním ztratíte tolik potřebný dohled. Také v takovémto teráriu lépe vytvoříte vhodné životní podmínky jako je teplo, světlo, vlhkost a větrání s menšími náklady, a lze jej daleko snadněji udržovat v čistotě. Pro od­chov mláďat se osvědčila malá lepená terária s po­suvnými dvířky v lištách, nebo jednoduché plastové krabice s větráním, např. ve formě vyvrtaných děr. Neexistuje žádný klíč na stanovení přesných rozměrů, avšak zhruba 100 cm dlouhého hada lze bez problé­mů chovat v nádrži o minimálních rozměrech v po­měru délka x šířka x výška - 60 x 30 x 50 cm. S vět­ším počtem zvířat v jedné nádrži je třeba minimálně o polovinu jednotlivé rozměry prodloužit. Přestože je užovka červená v přírodě přísně terestrická, v teráriu se naopak velmi často vystavuje na větvích, nebo plo­chých kamenech ve stěnách; proto není na překážku, aby délka byla shodná s výškou terária. V současnosti si můžeme vybrat z celé řady materiálů (sklo, plast, dřevo, pletivo, děrovaný plech, sítě apod.), nejlépe se pro vnitřní prostory osvědčila kombinace skla s pletivem. Plast je sice lehký, ale velmi snadno se poškrábe. Je samozřejmé, že terárium pro hada musí být stabilní. Naprosto nevhodná je závěsná klec. Víka nebo posuvná či na pantech zavěšená dvířka musí těsnit a být zabezpečena proti úniku hada závorou, zámkem či jinak, neboť někteří aktivní hadi dokáží ihned objevit slabá místa svého obydlí a např. třením si posuvná dvířka pootevřít.

Umístění

Umístění terária má podstatný význam jak pro jeho tvar, tak velikost. Než se rozhodneme, kam terárium, případně celou soustavu terárií umístíme, podrobně si všimneme prostoru, který si chceme vybrat: je-li v zimě vytápěn, v létě zase musíme počítat se slun­cem a jak je osvětlen. Jednotlivé terárium může stát osamoceně jako zajímavý solitér, ale také jej můžeme zabudovat mezi nábytek. V tomto případě obzvláště dbáme na přístupnost, možnost větrání a bezproblé­mové vyhřívání a osvětlení. Terárium by mělo stát na místě, kde není průvan, ale kde je přirozené světlo, ačkoliv tato podmínka není nutností. Avšak pozor! Terárium postavené blízko okna může v sobě skrývat nebezpečí v podobě skleníkového efektu, je lépe tedy vyvarovat se přímého osvitu, aby nedošlo k „přehřátí" terária.

Větrání

Větrání terária není mnohdy věnovaná dostatečná pozornost. Může být různé, např. stropní nebo boč­ní, ale v každém případě dostatečné. Malé vlepené proužky z děrovaného plechu, nebo příliš hustého pletiva jsou naprosto nevhodné. Můžeme použít jed­noduchou pomůcku: pokud se po porosení terárium do půl hodiny odmlží, je větrání správné, avšak závisí na watáži použité žárovky pro vyhřívání. Vzduch v te­ráriu nesmí být v žádném případě zatuchlý a stojatý, stejně tak se musíme vyvarovat průvanu. Pro užovku červenou doporučujeme věnovat větrání celou jednu polovinu boční stěny a protilehlou k umístění žá­rovky jako zdroje tepla. Tím zabezpečíme fungující cirkulaci vzduchu, kdy ohřátý vzduch zpod žárovky stoupá vzhůru ke stropu a ochlazuje se u poloviny vě­trací stěny.

Teplota

Teplota hraje v životě plazů zásadní roli a to jak smě­rem nahoru, tak i dolů. Terárium musí zvířeti posky­tovat dostatek různých tepelných hladin od 20-45 °C, s výhřevným místem až 35-45 °C. Noční pokles se zajistí vypnutím všech tepelných a světelných zdrojů. Více než obyčejné žárovky se osvědčily bodové reflek­tory, které teplo soustřeďují opravdu na slunící místo a pokud jim ještě dopřejeme ozdobný kryt, zbytečně neplýtváme teplem. V případě užovky se nám velmi osvědčí topné kameny, kabely či desky, neboť jsou flexibilní a můžeme je tedy podle potřeby umisťovat na různá místa v prostoru terária. Pokud je umístí­me na dno terária, není nutno vést elektrické kabely vnitřkem nádrže, a můžeme jimi snadno regulovat případné noční „přitápění" např. pro nemocné zvíře, nebo v nevytápěné místnosti. Užovka jako terestrický had se na noc obvykle uchyluje do zemního a pod­zemního úkrytu. Pro vytápění terária nezavrhujeme ani tepelné lampy s infračerveným zdrojem. Tepelný ostrůvek, kam se chodí vyhřívat na správnou „pro­vozní" teplotu, můžeme umístit do terária tak, aby na něm byla užovka přes den dobře viditelná. Při in­stalaci tepelných i světelných zdrojů se musíme řídit teplotou, kterou chceme dosáhnout plošně, i teplotou samotného výhřevného místa. Proto v průběhu roku watáž tepelných zdrojů musíme měnit, nebo dokon­ce v tropických dnech upravit tepelný režim tak, aby se terárium nepřehřívalo, např. několikahodinovou pauzou přes poledne. Krátkodobé podchlazení plazi bez újmy na zdraví přežijí, přehřátí bývají většinou smrtelná.

Vlhkost

Potřebnou vlhkost terária zajistí nejen větší plochá miska s vodou, která hadovi slouží na napití a jako ochrana proti přehřátí, někteří hadi v určitém období (např. před svlékáním) rádi lehávají stočeni v mělké vodě a velmi často sem také odkládají trus. Doporu­čujeme několikrát v týdnu celý vnitřní prostor poro­sit. Pokud v nádrži pěstujeme rostliny je lépe rosit od- vápněnou (měkkou) vodou, aby se zabránilo skvrnám po vápníku na listech a na skle. Pro samotná zvířata tvrdost vody nehraje roli.

Rozčlenění vnitřního prostoru (Vyvětvení)

Vhodným rozčleněním vnitřního prostoru docílí­me několikanásobného zvětšení životního prostoru. Zadní a obě boční stěny můžeme polepit pískem, kor­kovou kůrou či pláty, umělými skalami (např. vyře­zanými z polystyrénu), vlepenými plochými kameny a různě tvarovanými větvičkami. Pokud je terárium dostatečně velké a vysoké, můžeme do stěn zabudo­vat pro zasázení živých rostlin kapsy s menším ot­vorem ve dně pro odtok přebytečné vody jako mají květináče. I když ponecháme stěny holé (rozhodně ale doporučuji aby byly alespoň neprůhledné, aby měl had pocit bezpečí), je třeba terárium hodně a čle­nitě vyvětvit dostatečně silnými vodorovnými větve­mi. Tím vytvoříme různá teplotní patra, aby si zvíře mohlo samo vybrat správnou vlastní tepelnou hladi­nu. Můžeme např. do větve zabudovat tepelný kabel. Větve před umístěním do terária doporučujeme dů­kladné umýt a zbavit plísní či hniloby a ukotvíme je nejméně na dvou místech buď pomocí šroubů, vrutů, drátů nebo vlepením. Navíc o drsnou kůru větví se had může třít při svlékání. Pozor, abychom někde neopomněli drátěné oko, nebo ostrý konec, aby se had o né nemohl poranit. Jako úkryt, pro odpočinek hada slouží volně položená kůra, korkový válec nebo třeba dřevěná, zvenčí dekorativně upravená krabice s jedním vlezovým otvorem, který se dá lehce uzavřít např. posuvnými dvířky. Tuto krabici můžeme využívat v případě kousavého hada jako oddělovací část pro bezpečný úklid, ale i jako přenosku. Vhodnou skrýší jsou i různě poskládané kameny, případně pospojováné lepidlem, či cementem. Pokud si v teráriu vybudujeme skalku např. s dutinou - poslouží hadovi na schovávání a odpočinek a naopak její vršek může využít jako vyvýšené místo. Nezapomeneme na její dobré připevnění, aby se při zřícení nestala hadím pohřebištěm. Velmi dobře vypadají dekorace terasovitě zvednuté směrem do zadní části terária. Jako substrát na dno můžeme v podstatě použít jakýkoliv materiál od písku, hrabanky, kokosové drti nebo využít nabídku specializovaných prodejen přímo na namíchanou směs terarijního substrátu.

Světlo

Světlo je důležité nejen pro samotné zvíře, ale i pro živé rostliny, chceme-li je v teráriu mít. Protože užov­ky červené jsou thigmotermní živočichové tzn., že se nevyhřívají ve slunečních paprscích, nejsou závislé na speciálních UVB lampách. Přesto nějaký světel­ný zdroj by v teráriu mít měly. Musíme zvážit, jestli chceme mít v dekoraci také živé rostliny, ale hadi je mohou při „šmejdění" po teráriu poničit vyrýpnu- tím, převálcováním, zalehnutím nebo rozmačkáním. Rovněž se jim líbí lehávat v zarostlých bočních kap­sách nebo širokých květináčích. Nejlépe je vypozo­rovat, kde hadi nejraději lehávají a rostliny umístit do nejméně navštěvovanější části terária, případně použít závěsných květináčů. Zářivkové těleso je lev­né, a úsporné ve spotřebě elektřiny, takže zaručuje dobré osvětlení terária a kvalitní růst rostlin. Speci­ální tělesa s vyšším podílem infračerveného světla ve spektru podporují zeleň a rovněž pigmentaci zvířat, ale neposkytují takřka žádné teplo. Bodové osvětle­ní nedokáže dostatečně terárium zalít světlem, slouží spíše jako světelný zdroj, „osvětlený ostrůvek", pro rostliny. Časové spínací hodiny nám velmi usnadní práci s řízením a nastavením teploty a světla. Terárium se chová jako živočich - hodnoty v něm, o které nám jde především (světlo, teplo, větrání) se v průbě­hu dne a roku mohou měnit velmi rychle! Nelze dát přesný návod - proto doporučujeme teploměr (pří­padně vlhkoměr), který by nás informoval o tepelné situaci v uzavřeném prostředí. Mohu vřele doporučit maximo-minimální teploměr nejen jako nejspolehli- vější, neboť je tu kontrola prováděna dvakrát, ale také proto, že trvale zaznamenává nejvyšší a nejnižší na­měřené teploty.